TMOU 7

4.-5. Listopadu proběhl v Brně a okolí sedmý ročník hry TMOU. Letos jsme šli čtyři (v abecedním pořadí): Bob, Čenda, Hadař a Ifča. Název týmu jako obvykle - La Kukarača. Kompletní zadání ani řešení zde uvádět nebudu, je k vidění na stránkách hry.

0. Kvalifikace

Měsíc před začátkem samotné hry proběhla kvalifikace. Letos byla hodně vydařená. Byla to vlastně taková kratší internetová šifrovací hra. Nechtěli jsme riskovat, že budeme mít problémy s komunikací, a tak jsme řešili společně na Vsetíně. Nebudu tu zmiňovat jak jsme řešili jednotlivé kvalifikační úlohy. (taky už si to moc nepamatuji) Celkem se nám dařilo, to je nakonec vidět i z toho, že jsme se kvalifikovali jako čtvrtí.

1. Start

Cestou v šalině potkávám Ifču, Čenda už čeká na konečné, můžeme se přesunout na místo startu. Úvodní videosekvence s hymnou je skvělá. Polohu následujících stanovišť tušíme už při druhé variantě, pro jistotu ale čekáme ještě na třetí. Rozdělujeme se. Já jdu na zastávku Krásného. Tam se taky potkávám s Hadařem, který mezitím dorazil.

2. Test

Se třemi částmi zadání se scházíme u Dělnického domu. Opakovaně procházíme všechny otázky a postupně omezujeme množinu možných odpovědí. Bohužel si nevšímáme souvislosti otázek 10 a 16, čímž si řešení značně komplikujeme. I tak je výsledek jen otázkou času. Při přesunu do centra, trošku moc taktizujeme, takže volíme trolejbus a nakonec přijíždíme minimálně o 10 minut později než šalina 13, která jela hned za trolejbusem.

3. Špilberk altánek - verše

Na stanovišti se dozvídáme, že jsme přibližně čtyřicátí. Chvíli nám trvá, než nacházíme vtipně ukryté šifry. Vyluštění není problém.

4. Stará radnice - kokos

Dostáváme kokos, na kterém je vidět dřevěným kolíkem ucpaný otvor. Protože kousek odtud Čenda pracuje, přesouváme se tam. Co s kokosem je jasné - rozbít. Uvnitř je papírek se zadáním. Jsem velmi zklamán, protože na papírku je taky napsáno, že kokos je vzhledem k použitým látkám nepoživatelný. Nu což. Vzhledem k tomu, že na předešlém stanovišti byla k této šifře nápověda, máme řešení rychle hotovo.

5. Park Božetěchova - Žvoulání

Zadání obsahuje popis cesty psaný podivným jazykem. Po chvíli dekódujeme "selně" a "cirátně" jako směry doprava a doleva a "karpon" jako 100 metrů. Pak už procházíme trasu po mapě. Přitom vyplývají další slova. Když známe cíl, vyrážíme, ne však po uvedené trase, ale jedeme několik zastávek autobusem.

6. Palackého vrch pomník - Čínština

Od začátku jsme tušili, že to bude grafická šifra, přesto jsme se tu trochu zdrželi, protože jsme se nejprve snažili manipulovat se znaky ve sloupcích případně v řádcích. Po odhalení principu je ještě potřeba písmena správně seřadit. Do Komína jdeme pěšky přes kopec.

7. Pomník Ruský vrch - posunování písmen

Do vrcholové knihy se zapisujeme jako osmí. Při zkoumání zadání nás napadá podobnost s Loydovou patnáctkou, takže princip je jasný. Teď ještě provedení. Volíme přepsání na tvrdý papír a vystřižení. Je bezvětří, takže to celkem jde. Vzpomínáme na "Od soumraku do úsvitu", kde jeden tým řešil podobný problém pomocí dlažebních kostek. Výsledný text z černých písmen uvádí další postup, který použijeme na bílá písmena.

8. Bystrc přístaviště - CD a děti

Tak toto byla pro nás katastrofa. Zadání se skládá ze dvou částí: první je na CD, které jsme dostali na startu, ve druhé je potřeba určit věk dětí ze zadaných údajů. Početní část ještě jde, podobá se na klasickou hádanku o třech synech. Když se ukazuje, že pro 3 ani 4 děti nelze najít řešení, zkoušíme dětí pět a brzy máme výsledek. Zato na hudební úloze se dokonale zasekáváme. V našem týmu se sešli skuteční hudební analfabeti. Trvá nám přes půl hodiny než uvěříme, že je opravdu potřeba rozeznat nástroje hrající v mezihře. Pak ještě skoro dvě hodiny zoufale posloucháme zadání stále dokola. Po několika desítkách poslechů už celkem spolehlivě rozeznáme triangl a elektrickou kytaru, ostatní nástroje nám stále trochu splývají. Kolem procházející organizátoři se nás opakovaně snaží nakopnout směrem k řešení. Po několika neúspěšných pokusech nakonec přece jen trefujeme správné heslo a utíkáme k autobusu, který se právě chystá k odjezdu. Zavazujeme si oči šátkem a autobus nás odváží do neznáma.

9. Parkoviště - Abeceda

Jednoduchá šifra nám opět trochu vrací sebevědomí. Konečně došlo i na Abecedu TMOU.

10. Křižovatka u vodárny - čtverečky

Tady nás sebevědomí zase opouští. Stáváme se obětí nápovědy ze sedmičky, díky které se upínáme na obdelníky 4x2, se kterými tři hodiny provádíme všechny možné i nemožné operace. Nakonec se přece jen vracíme k jedné z cest, kterou jsme opustili už na začátku, a nacházíme správné řešení.
Po hře jsem si říkal, že většina z postupů, které jsme zkoušeli, klidně mohla být řešením. A mnohdy snad i lepším. Tak jsem zkusil nakreslit pár takových alternativních zadání. Zde jsou některá z nich. Dalo by se jich udělat tolik, že by to vydalo na celou hru. No já vím, hráči by z toho asi moc nadšení nebyli.

11. Základna Hvízdalka - kruh

U vchodu na základnu potkáváme organizátora, který nás instruuje, kde hledat šifru. Dozvídáme se, že jsme v první desítce, což nás po debaklu na minulé šifře potěší. Chytře si necháváme batohy před vchodem a jdeme do areálu. Chvíli bloudíme, pak nacházíme vchod podobný obrázku z pátého stanoviště. Logo Tmou na jedněch ze vstupních dveří nás ubezpečuje, že jsme tu správně. Uvnitř je ale tma a baterky samozřejmě zůstaly v batozích. Tak ještě chvíli a už prohledáváme podzemí a nalézáme šifru. Zadání je dosti obsáhlé, z různých jeho částí však dostáváme stále týž výsledek: STRED KRUH. Písmena K,R,U,H v mapce skutečně leží na kružnici. Její střed vychází přesně na soutok dvou potoků, takže jdeme. Zadání je možná zbytečně redundantní. Čekal jsem trošku komplikovanější řešení.

12. Soutok - kulečník

A už zase jsme se zasekli. V zadání jsou nějaké obrazce, takže je překreslujeme, vystřihujeme a zkoušíme nějak poskládat nebo přiložit na mapu. Taky počítáme hrany, měříme jejich délky a podobně. Pořád nic. Po víc než hodině a půl znovu procházíme předchozí zadání, jestli tam není nápověda. A je to tam. Sotva vidíme v zadání devítky slovo kulečník, tak je řešení dílem okamžiku. Cestou na Lipový vrch diskutujeme, jestli už na to nejsme příliš staří. Na třináctku jdeme s optimismem, protože zjišťujeme, že letos jsou těžké jen sudé šifry.

13. Lipový vrch - Skupiny slov

Podle mapy není zcela jasné, který z vrcholů je ten pravý. Tak se rozdělujeme. Šifru nakonec nachází Čenda. Naše očekávání se potvzuje - šifra je celkem lehká. Na Bučín se přesunujeme rychlým tempem, čas běží.

14. Bučín - Obousměrný text

Toto stanoviště bylo naším posledním. Ne, že by šifra byla nějak těžká, ale prostě už jsme víc nestihli. Sotva jsme se pohodlně usadili, a začali luštit, přisla dvanáctá hodina a s ní i SMS od organizátorů, že hra právě skončila.

Závěr

Letošní cíl dojít až do konce se nám splnit nepodařilo. Přesto bych naše letošní putování Tmou hodnotil jako celkem úspěšné. Třikrát jsme se pořádně zasekli, a pokaždé se nám podařilo krizi překonat. Ztracené hodiny nám bohužel chyběly na konci. Tak snad příště.

zapsal Bob

Home